a proč jí udělat místo na ledničce
Jednou z knih, které nejsilněji ovlivnily mé směřování v okamžiku životního bloudění, byla útlá kniha, od níž jsem měla zcela jiné očekávání. Okamžikem životního bloudění mám na mysli ony více či méně pravidelně se vracející “temné noci duše”, kdy se náhle či pozvolna sešeří, pak setmí, až najednou nevidíte na krok: prostě nevíte, kde jste, vlastně ani jak jste se tam dostali, a už vůbec nevíte, kam jdete. Ztratíte totiž cíl.
Onou knihou nebyla kniha filozofická ani psychologická. Byla jí kniha o úklidu. Zázračný úklid japonské úklidové expertky Marie Kondo.
Víte, co vás dělí od trvalého pořádku?
Jediná věta.
Dělá mi to radost?
Principem trvalé uklizenosti podle Marie Kondo je totiž spíš než úklid třídění. Chcete-li mít v životě pořádek, musíte toho uklízet méně. Na základě čeho ovšem věci vytřídit? Zdá se to neuvěřitelné, ale ona jedna věta stačí. Dělá vám ta či ona věc radost? Pokud ano, nechte si ji. Pokud ne, pusťte ji. Propusťte ji. Pošlete dál. Uvidíte, že to, co vám zůstane, bude jen zlomek toho, co jste měli na začátku. Váš svět se ale blahodárně zjednoduší. A bude z velké části naplněný radostí.
Jedna věc je ovšem domácnost a jiná život sám. Život je spíš časem, který plyne, než prostorem, který se rozprostírá. Ale jedno mají společné: jedno i druhé si snadno zastavíme harampádím. Věcmi, činnostmi, vztahy, které nám žádnou radost nepřinášejí. Cesta k úlevnému zjednodušení je přitom stále stejná: Dělá mi to radost? Pak si to ponechám. Nedělá? Pak, pokud je to možné, pryč s tím.
Jak na to prakticky? Co se týče úklidu, Marie navrhuje všechno snést doprostřed místnosti na jednu hromadu, a pak brát jednu věc za druhou do rukou a rozhodovat o jejím osudu na základě oné klíčové otázky: Dělá mi to radost? Zbytek už znáte.
To, co tvoří náš život, ale jen těžko sneseme na jednu hromadu. Můžeme na to jít ovšem opačnou cestou: ve chvíli, kdy pocítíme radost, se můžeme zastavit a prozkoumat, co je ve skutečnosti za radostnou emocí. Šálek dobrého čaje v ukvapeném dni? Hluboké uvolnění na cestě ze sauny? Euforie ze setkání se spolužákem, s nímž jste se osm let dělili o kružítko? Pokud si o prožité radosti uděláme záznam, pak druhý, desátý, padesátý, začne se v pozadí deníku radosti rýsovat cosi jako mapa: okamžiky v čase a prostoru, kdy zažíváme radost. Pak už jen stačí tomu radostnému vytvářet větší a větší prostor. Dát radosti šanci.
Vzpomínám si na jednu pasáž, která mi v temné noci duše posloužila víc než stohy sebezpytující literatury. Marie Kondo v ní líčila, jak své bývalé spolužačce, která ve svém životě právě neviděla na krok, pomohla vytřídit knihovnu. A když tato zbloudivší duše poslala dál všechno, co v ní radost nevzbuzovalo, zjistila, že většina knih, které v knihovničce zůstaly, se týká sociální práce. A nový životní cíl byl na světě.
Radost je zkrátka zjednodušení. Existuje člověk, který by nevítal jednodušší život?
Radost je také ocenění toho, co už tu je. Neprospěje snad každému uvědomit si, co dobrého už v životě má?
A radost je také příležitost. Je snad mezi námi někdo, kdo by si nepřál radovat se ze života o trochu víc?
Máte pocit, že se ve vašem životě jaksi šeří? Nebo dokonce dramaticky stmívá, ba není vidět na krok? Pak je tu spolehlivá džípíeska.
Vaše radost.
P. S.
Co si můžete po dnešku připnout na ledničku? Že nechápete, jak to myslím? Možná se mi budete smát, ale když se v životě udělá opravdu velká tma - doslova jako v pytli -, je dobré si někam ukládat užitečné myšlenky. Musí být krátké, srozumitelné a snadno zapamatovatelné, tak aby vám vytanuly na mysli, kdykoli je třeba. A pokud si je pověsíte na ledničku, věřte, že se vám účinně připomenou hned několikrát denně.
Co si na ledničku napsat po přečtení tohoto článku?
Co třeba: Dělá mi to radost?
Pokud nedělá, pusťte to, opusťte, pošlete dál, kdykoli je to možné.
Za rok svůj život nepoznáte. A vůbec vás to nebude mrzet.